Bylo mi osmnáct a puberta se mnou mlátila ode zdi ke zdi. To proto, že se dostavila o pár let později, než u ostatních, a s odchodem si dala tím pádem na čas.
Nebudu se rozepisovat PROČ jsem vzala roha, to je, konec konců, každého věc. Ve zkratce řečeno: od mámy k tátovi a od táty? No, pryč. Už nebylo kam. Teda bylo, ale když jste paličatý puboš....
Už je to 4,5 roku a já se v průběhu těch let na svoji situaci dívala rozličně. Někdy jsem si připadala jako největší borec, jindy zase jako ten nejnuznější kámen u cesty. Houpačka. Taky to znáte?
Jsem zastáncem toho, že vše, co se nám v životě děje, má svůj důvod. Každá životní zkouška nás posouvá dál a je ve finále jedno, jestli jsme si situaci způsobili sami či nikoliv.
Když je vám 18 a snažíte se narychlo doučit vše, co jste dosud nestihli, je to trochu mazec. Ale nebyla jsem první ani poslední případ. Být o pár generací mladší, byla bych k tomu všemu ještě těhotná! (Uf.. ) Má obecná rada zní: Spontánní akce jsou super, ale tohle si přeci jen promyslete.
Je totiž takový drobný výčet ještě drobnějších věcí, které jsem měla vědět před tím, než jsem se odstěhovala z domu.
Například to, že než si člověk zvykne na nový režim a zajede se ve zvycích a činnostech, trvá to pěknou chvíli. A je úplně jedno, jestli u toho dotyčný pracuje či studuje (můj případ). Možná s tím rozdílem, že ne každý pracující má doma povinnosti jako student, ale dost škatulkování!
Takže ten systém... říkejme tomu "soustava podsystémů". Vidím tu tři základní:
Podsystém stravovací a zásobovací = NÁKUPY (kdy, kde, za kolik, rozpočet, jak to dopravíš domů..)
Podsystém údržby bytu a čistoty = ÚKLID, PRÁDLO (jak často, musíš to zakomponovat do svého rozvrhu, jinak strávíš víkend uklízením. Nebo budeš žít v chlívku).
Podsystém sebe sama = ČAS PRO SEBE, své povinnosti ale i radosti, zahrnuje to i spánek :D
Takto to asi vyzní komicky, vždyť jsou to logické body. No, ano, jsou! Ale nováček tohoto timemanagementu, který měl doteď vždy čisté tričko, na WC novou roli toaleťáku a v ledničce aspoň něco, by mohl koukat "jak puk". Nebo dva puci..
Tento odstavec by si asi zasloužil vlastní článek, nějakou sérii "adulting step by step". Nechme se překvapit :)
Ale jak známo, každé strasti přináší i slasti (nebo naopak?) a tak jsem se rozhodla vypsat hlavně ty pozitivní přínosy! Tady jsou:
#1: Uleví se Ti. Sice to ze začátku bude trochu stres, protože zjistíš, že takovej med to není, ale čeká Tě sladká odměna. A pak se nezapomeň pochválit, nečekej, až jestli to udělá někdo jiný..
#2: Zlepší se rodinné vztahy. Soužití dvou a více generací prostě nikdy nefungovalo. A fungovat ani nebude. Možná máš s rodiči fajn vztah, teď však bude naprosto báječný. Budete se na sebe i těšit a jen tak vám nedojdou témata k hovoru.
#3: Srovnáš si priority. Což je důležitý milník ve vývoji člověka. Spoustu věcí začneš vnímat s odstupem a pochopíš, co je opravdu důležité. Vzpomeň si na mě, až se budeš sám sobě smát, cos to tehdá řešit jako puberťák za blbosti :D
#4: Konečně dospěješ. Úzce tím navazuji na bod 3. Rozhodně zmoudříš, to dá rozum. Máš teď důležitější věci na starosti a to, že nemůžeš všechno hodit bezmyšlenkovitě hodit za hlavu tě staví do role dospělého.
#5: Lidé Tě budou brát víc vážně. Nechci tím tvrdit, že si z tebe hned sednou na zadek, ale vnímat to rozhodně budou. A pokud jsi mladý, budou o to zvědavější.. V dnešní době mamahotelů se dá udělat lehký dojem právě tím, že jsi vyšel ze své komfortní zóny a opustil ho.
#6: Můžeš si žít podle svého. Žádná buzerace. Nutnost vynést koš či si uklidit pokojíček... osvobozující, že? Tak bacha, ať ti to nepřeroste přes hlavu společně s chaosem a nepořádkem. Svoboda je jedna věc, ale nesmí se zneužívat.
#7: Pán svého času. Jsme přeci lidé a ne roboti. Nevytřel jsi ve čtvrtek? Tak to hold uděláš v pátek. Nebo v sobotu. A zpovídání se v kolik dorazíš je taky konec!
#8: Nebudeš za trapáka. Mamahotel v pokročilém věku se toleruje jen u hodně specifických případů. Jinak je to tabu. Představ si sebe na rande, proti tobě úžasná polovička a on/ona ti říká: "Mám už tři roky po škole, mám stabilní zaměstnání, bydlím pořád u rodičů.. jen jim měsíčně přispívám..". Kdo z nás by chtěl polovičku, která je líná a zpohodlnělá? Hm?
#9: Všechny nás to jednou čeká. Nebo já alespoň doufám, že naprostou většinu ano! Tak na co čekat?!?
Žádné komentáře:
Okomentovat